Jak už jste si mohli přečíst v mém osobním příběhu, velkou část mého života ovlivňují náhody a nabídky lidí, se kterými se setkávám. Mohlo by se zdát, že nad ničím nepřemýšlím a prostě dělám to, co vzejde z hlav ostatních, já tomu ale říkám má vlastní flow a osud.
Jak se holka z Jizerek dostala do Jeseníků
Poprvé jsem se do Karlova pod Pradědem v Malé Morávce dostala v prosinci 2014 v rámci projektu Inkubátor nápadů. O něm a vůbec různých možnostech využití programu Erasmus+ si určitě budete moct přečíst v některém z dalších článků. Dneska vám chci vyprávět o tom, jak jsme v Karlově ukazovali dětem, že lesy jsou hluboké a hory vysoké. Tady jsme se totiž s mou kamarádkou Kristýnou (která dodnes tvrdí, že na projekt se mnou jela jen z toho důvodu, že měla zrovna narozeniny a chtěla je tam oslavit – jak říkám, osud a flow :-)) seznámily s vedením hotelu. Sladili jsme společně myšlenky, zkušenosti a nápady a získali grant a podporu kraje na pořádání ozdravných desetidenních pobytových kurzů pro děti z Havířova a okolí. Protože jak možná víte, Jeseníky a zejména Karlova Studánka, od které jsme byli pár kilometrů, je vyhlášená jako oblast s nejčistším vzduchem ve střední Evropě. V březnu následujícího roku, už jsme s Kristýnou očekávaly první autobus plný malých nedočkavců. Čekalo nás deset dní s padesáti dětma jako pilotní verze projektu. Následovalo ještě 10 dalších turnusů, takže jsme v Jeseníkách s dětmi strávily něco přes půl roku.
2 lektorky, 550 dětí, 1 příroda
Společně jsme zvládli zjistit, že všichni jsme součástí přírody, postavili jsme domečky nebo vlastně celá sídliště pro lesní skřítky, naučili jsme se orientovat v přírodě, uklidili jsme několik částí lesa, smáli jsme se, cvičili jsme, běhali jsme a hlavně jsme je bavili. O tom všem bude ještě řeč. Tento článek bych ale chtěla věnovat hlavně těm nejlegračnějším momentům našich pobytů. A nebo jsou to spíše momenty k zamyšlení? 🙂
A tohle je ten les, Niko?
V jednom z prvních dní asi druhého turnusu jsme si s dětmi povídali o lese, bavili jsme se o tom, jak se v lese chovat, aby nám i jemu bylo dobře. Když jsme se pak vydali na první obhlídku, vydrápali jsme se naším oblíbeným kopcem za hotelem do nejbližšího přirozeného lesa a pustili jsme se do prvních aktivit (o kterých se již brzy budete moci přečíst v nově připravovaném eBooku), cítila jsem, jak mě někdo tahá vzadu za bundu, otočila jsem se na malého badatele, kterého ještě bohužel ještě neznala jménem a zeptala jsem se, co se děje. Otázka mě naprosto odzbrojila, chlapec s jiskřičkami v očích povídá: „Niko, Niko.. a tohle kolem nás, to je ten les, o kterém jsme se bavili? V lese jsem nikdy nebyl..
Jak je hora špičatá..
V dalším z kouzelných turnusů jsme se zase chtěli vydat na nejvyšší horu Jeseníků. Den předem jsme s dětmi pořádali výtvarný workshop a zpracovávali jsme horu Praděd tak, jak si ji každý představuje, abychom pak myšlenky mohli porovnat s realitou. Povídali jsme si o tom, co nás druhý den čeká, připravovali jsme se na to, co si musíme vzít s sebou, i co určitě nechat doma. A začali jsme se těšit..
Vlastně si myslím, že jsem dětské fantazii velmi otevřená a nepřekvapí mě už leckterá otázka. Ovšem v tento večer mě přeci jen jedna odzbrojila. Jedna z pracujících skupinek projevila strach z toho, abychom se v tak velkém počtu z Pradědu neskutáleli, protože hory jsou přeci špičaté a když vylezeme tam nahoru, budeme muset balancovat na té špičce a to přeci není jednoduché ani v jednom, natož ve více než 50 lidech. Když jsme pak začali tuto obavu rozebírat, zjistili jsme, že přibližně polovina dětí (musím připsat, že se jednalo o děti ze 4. a 5. tříd ZŠ) nikdy s rodiči nevyšla na žádnou horu nebo si to prostě a jednoduše nepamatují nebo nespojí s tím, co se učí ve škole.
Poznávejte, hrajte si a učte se
Berte děti do přírody, ukazujte jim úplně obyčejné krásy a zákoutí toho, co se nachází třeba u vás za chalupou. Protože to, co je samozřejmé pro vás, nemusí být samozřejmé pro vaše děti. V přírodě se dá podnikat neuvěřitelné množství jednoduchých a badatelských aktivit, pro které nepotřebujete žádné pomůcky ani speciální vybavení. Několik z nich vám aktuálně sepisuji do mého nového eBooku, který si budete moct už brzy stáhnout na této stránce.
Není fantazie jako fantazie
Na závěr moc ráda zmíním ještě jednu úsměvnou historku, jak zase zkušenosti mohou ovlivňovat i nás dospělé.. Tvořili jsme s dětmi landartové výstavy uprostřed lesa, když za mnou zničeho nic přiběhla malá Amálka a chtěla mi ukázat své přírodní dílo. Přišla jsem k výtvoru a koutky úst mi okamžitě vyjely nahoru. Nevím, možná jsem se začala i trošku červenat a zeptala jsem se Amálky, jak se její dílo jmenuje.. Podívala se na mě a povídá: „No přeci sob..“
A co v tomto velmi povedeném landartu vidíte vy?
Mám za sebou dlouhou cestu plnou objevování kouzla neformálního a zážitkového vzdělávání. Pomáhám lidem, kteří chtějí naplnit svůj volný čas a volný čas svých dětí smysluplnými, zábavnými a vzdělávacími aktivitami. Ukazuji, že hra může bavit, rozvíjet i motivovat. Nabízím cestu, jak učit děti nebo sebe samy pomocí her a aktivit.
Chcete se dozvědět víc? Můj příběh si přečtěte tady..